Než jsem se dostal do vysokých hor…

Od dětství se považuji za snílka a člověka, který jde svojí cestou. Přesto jsem již stihl nahlédnout ve svém životě do různých oborů. Po studiích na střední a vysoké škole jsem pracoval ve stavební firmě. Rovněž jsem si vyzkoušel práci na vinicích ve Francií. Nějaký čas jsem strávil v outdoorové společnosti a věnoval jsem se i tomu, co jsem vystudoval. Projektant plynových stabilních hasících zařízení a EPS. V roce 2019 jsem však udělal zásadní rozhodnutí a vsadil to na horolezectví. Na to, co mi v životě doopravdy dává smysl. Někdy je to těžké najít, ale je to o cestě poznávání. O cestě, kdy se stáváme lepším leaderem sebe samého.

Od dětství jsem si prošel různými sporty. Těmi zásadními bylo plavání, kterému jsem se věnoval do mých 15 let. V té době jsem již jezdil na horském kole a přidal jsem k tomu i silniční cyklistiku pod týmem KCK Zlín. Postupně jsem si prokousal cestu k vrcholnému triatlonu, kterému jsem se věnoval do mých 25 let. Na závodech jsem nejen sbíral umístění na nejvyšších příčkách, ale také cenné zkušenosti, které mě formovaly a dopomohli mi k cestě za sny. Byla to úžasná životní etapa, ze které čerpám spoustu poznatků i dnes. Během sportu jsem si ale stále více uvědomoval, že mé srdce je v horách. V prostředí, které je na jednu stranu svobodné, ale je k němu potřeba přistupovat s pokorou a respektem. Zároveň je to prostředí, které mě nutí být lepším člověkem. Nutí mě být lepším leaderem. I drobné chyby zde mohou mít fatální následky, a tak proces učení se a neustálého zdokonalování dovedností je neustálý. Tak jako v životě nebo v businessu. Odměnou jsou mi pak ale zážitky, které mohu předávat dál prostřednictvím přednášek, besed, filmového snímku, knihy nebo rozhovorů.

Našel jsem svůj smysl…

Dlouhá cesta poznání, díky které jsem přišel na to, že hory a věci kolem mi dávají smysl. Je to můj úděl. Ty bláznivé sny, které mám, ze mě dělají lepšího člověka. Není to ale jen o mně, je to Vás. O tom, co Vám předám. Během posledního půl roku jsem přijal smrt za životní partnerku. Jednoho dne i já totiž odejdu. To je fakt, který dříve či později přijmeme. Život totiž není jen o úspěších, ale i o neúspěchu. O negativních emocích, zklamání. O dnech, kdy mám sto chutí s tím praštit. Když se nedaří. Popláču si nad vlastním hrobem, jak já říkám. Ale je to můj smysl života. Něco, co mě naplňuje a vykouzlí úsměv na tváři. A tak vždy najdu cestu, jak z těch negativních věcí udělat pozitivní.

To, co mohu předat dál…

Přednášení, komunikace s lidmi mě naplňuje a neuvěřitelně baví. Na přednáškách se tak můžete dozvědět nejen o cestování a škrábání se na vysoké vrcholky hor, ale také o cestě, která to doprovází. O tom, jak pracuji s negativními myšlenkami a emocemi. O tom, jak důležité je mít tu svojí šťastnou myšlenku a držet se své cesty.

Společně s dětmi na vrcholcích hor…

Od samého mám putování po velehorách spojeno s dětskou onkologií v Brně. I já byl dítě a měl jsem jako dítě sny. Mě a mnohým lidem bylo dopřáno si ty sny splnit, ale jsou mezi námi děti, které takové štěstí nemají. Místo toho každý den svádí boj s krutou nemocí. Proto, pokud mohu, pomocí přednášek, besed nebo prodeje kalendářů se snažím alespoň trochu finančně podpořit léčbu dětí. Společně s Běhy Zlín a firmou Krajčí jsem stál u vzniku benefičního závodu Mikulášský běh s Cyrilem pro Krtka. Od té doby se závod pořádá. Není to ale jen o penězích. Jsem rád, že se mohu s dětmi setkat, povykládat si s nimi a ukázat jim třeba vybavení, které v horách používám. Jejich úsměvy jsou pro mě odměnou. Děti jsou ale i součástí samotných expedic, a to pomocí obrázků a přáníček, které mi nakreslí či napíšou. Navštívili jsme tak společně hory v Jižní Americe a pátou nejvyšší horu světa, Makalu. Některé děti již mezi námi nejsou, ale v mém srdci zůstanou napořád. Pronásledujme své sny. To nás činí šťastnými a lepšími lidmi.